Jak tunel Rabbit Hole v Le Mans otevírá oči i mysl městské iluze

Vizuální instalace Rabbit Hole proměnila zapomenutou slepou uličku ve fascinující zážitek plný optických klamů. Ukazuje, jak může street art oživit město a změnit náš pohled na veřejný prostor.

„Co když to, co vidíme, není to, co skutečně existuje?“ Tuhle otázku člověk začne klást sám sobě, stojí-li před nepřehlédnutelným malířským dílem francouzského umělce Setha v samém srdci Le Mans. Rabbit Hole na Rue Jankowski není jen nějaký ulicí lemující street art. Je to vizuální hříčka, která v nás zpochybňuje realitu a současně otevírá dveře do světa fantazie, v němž se hranice mezi skutečností a iluzí stírají do oranžovo-modrých tunelů. Tato neobyčejná instalace není jen efektní maškarádou. Je to i připomínka, že města nemusí být vždy stavěna jen z cihel a betonu, ale také z nápadů a obrazů.

Celá prostřední část slavné historické čtvrti Saint-Nicolas by ostatně působila normálně, kdyby právě tam, uprostřed běžného provozu, nevyrostla hra smyslů v podobě třípatrové fasády, zakrývající umělecky namalovaný tunel. Ten „rozřízl“ tři budovy a vytvořil iluzi nekonečného průchodu, která zcela zmátne oko, ale zachová rozum v milosrdném rozumném stavu. Sethova práce z jara 2022 se snaží přimět kolemjdoucí, aby se vydali do neznáma, i když to ve skutečnosti nikdy nebude možné. Je to past na smysly, hra s prostorovým vnímáním, které nás nutí zastavit se a podívat se na „mrtvou“ uličku úplně jinak. Za nás všechny můžu říct, že jsem před tím efektem stál a musel si několikrát ověřit, zda se opravdu nekamenuji v chůzi do nějakého barevného světla.

Takové projekty samozřejmě nejsou novinkou, Evropská města se v posledních letech stále častěji snaží spojit tradiční funkci městského prostoru s uměním, které na něj doslova „vyleze“ a změní ho přes noc. Rabbit Hole je jedním z těch vydařených příkladů, které nejenže odstraňují stereotyp a vizuální nudu, ale dokážou na odlehlá a často zanedbávaná místa přitáhnout turisty i místní. Festivale Plein Champ, který Setha pozval, je přitom důkazem, že taková kooperace mezi městem a šikovnými umělci nemusí zahrnovat nákladné přestavby nebo složité schvalovací procesy. Malba dokáže místo oživit raz dva.

A je tu samozřejmě i metafyzický přesah instalace: co je skutečné? A proč nám stačí jen vizuální klam, abychom zpochybnili zdánlivě neotřesitelný koncept reality? Rabbit Hole je tak pastí, kterou si dá často i největší skeptik. Umění se tu nekamarádí jen se zábavou – nabízí i podněty, které hloubají o našem chápání světa. Přitom ale vůbec neubírá na své hravosti. Právě naopak, ta hravost je klíčová, protože přitahuje lidi z ulice, z běžného života, a bez velkých slov je vtahuje do hry na vnímání a představivost.

Na druhé straně ale také musíme říct, že ne všichni takové projekty přijímají s nadšením. Objevují se názory, že se jedná o lehký povrchní efekt, který nemá šanci „přepsat“ hlubší problémy městského plánování nebo že podobné iluze jsou jen kosmetickými záležitostmi, které maskují skutečnou potřebu investic třeba do sociálních služeb, infrastruktury nebo bezpečnosti. Kritici rovněž poukazují na fakt, že podobné trendy vytvářejí městské prostory jen pro návštěvníky a turisty, zatímco místní obyvatelé třeba zrovna neoceňují, že jejich každodenní život se stává pouhou „atrakcí“.

A přesto, přes jakékoliv výtky, je těžké upřít Rabbit Hole a jeho sourozencům jednu věc: přinášejí do města důležitý nádech hravosti a způsob, jak nahlížet své prostředí jinak. V Česku sice máme několik pokusů o podobné projekty, avšak mnohdy se to otočí jen kolem dekorace či grafického designu bez hlubšího konceptu a bez propojení s místem. Le Mans nám tedy servíruje lekci: spojení technologie, umění a urbanismu nemusí znamenat jen drahé stavební investice, ale umí vyvolat dialog mezi minulostí, současností a fantazií, a to prostřednictvím optické iluze a barevné hry.

Za mě osobně je Rabbit Hole něčím víc než jen efektem. Je to výzva, jak k nám, tak k těm, kdo plánují města budoucnosti – nahlížejte na prostory jako na živé organismy, které reagují nejen na fyzické třenice, ale také na naše smysly a emoce. Jak se díváte vy? Potřebujeme skutečně investovat do „bastlení“ fasád, které nás na okamžik vykolejí ze stereotypu, nebo je to jen plytký trend bez dlouhodobého významu? A co ulice ve vašem městě – nečeká tam také nějaký náš vlastní Rabbit Hole?

Publikováno 3. 9. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.