Jak české vrány chápou nulu a proč nás to může zaskočit

Naše domácí vrány jsou mnohem inteligentnější, než si myslíme. Dokážou nejen počítat, ale i chápat abstraktní koncept nuly – věc, která obvykle obvykle zůstává výsadou lidské mysli.

„Myslím, tedy jsem“ – slavná filosofická věta by dnes mohla znít spíš jako „Počítám, tedy jsem.“ Ne u lidí, ale u vran. Ano, českých vran, které fascinuje vědce i laickou veřejnost svou schopností rozklíčovat něco tak abstraktního, jako je nula. Možná vás to překvapí, ale ptáci, které běžně vídáme v městských parcích a na střechách domů, nejsou žádní hloupí všedňáci. Naopak, jejich intelekt nás nutí zpochybňovat, co vlastně víme o zvířecí inteligenci.

České vrány se za posledních pár let staly hvězdami několika vědeckých studií. Nejde jen o to, že dokážou rozlišit mezi různým počtem předmětů. Jde o něco hlubšího: rozumí konceptu nuly – představě, že něco může být úplně „nic“. Pro lidi, kteří se nezabývají kognitivní vědou, to může znít jako samozřejmost, ale v živočišné říši je to zásadní milník. Ukázalo se, že vrány rozpoznávají prázdný kontejner jako část číselné řady, což je důležitý krok v matematickém myšlení. Tato schopnost přesahuje pouhé počítání – je to schopnost abstrakce, která bývá považována za jeden z pilířů lidského rozumu.

To, co naše vrány předvádějí, není vrozený instinkt na úrovni odlišení jídla od nebezpečí. Je to jasný signál pokročilé kognitivní schopnosti, která zahrnuje paměť, schopnost učit se a nakonec i logické uvažování. Je zvláštní, že často podceňujeme tyto ptáky, kteří nám žijí prakticky za humny. Vědci pozorovali, že české vrány počítají i více než deset předmětů, dokážou navracet poškozené nástroje, a hlavně překvapivě rozumějí tomu, že „nic“ je něco, co lze do systému zařadit.

Je fascinující sledovat, jak zvířata překonávají bariéry, které jsme často považovali za výhradně lidské. Ve srovnání s ostatními ptáky nebo dokonce některými savci se vrány řadí k inteligentním klientům přírody. Ale není to náhoda ani pouhé přizpůsobení se městskému prostředí. Náš český druh corvus corone má evoluční historii, která zřejmě vyžaduje právě takové mentální dovednosti. Připomíná mi to, jak často ve společnosti zůstáváme překvapeni zjevnou jednoduchostí věcí, jež ve skutečnosti za sebou skrývají hlubokou složitost.

Na druhou stranu, skeptici by mohli argumentovat, že jde spíše o trénovaný reflex než o skutečné chápání nuly jako abstraktního konceptu. Dalo by se říci, že vrány nevnímají „nulu“ tak, jak my, ale spíše reagují na podněty způsobem, který vypadá podobně. Přijetí této interpretace by nás však ochudilo o poznání širší škály zvířecí inteligence a jejího potenciálu, který zcela jistě přesahuje jednoduché odlišování čísel či řešení problémů. Ani já osobně nevím, jestli lze plně potlačit antropomorfismus, když mluvíme o tak komplexních bytostech, jako jsou právě vrány.

Pokud si ale přiznáme, že i tyto ptáky můžeme vnímat jako bytosti s výraznými mentálními schopnostmi, otevírá se prostor pro hlubší debatu. Co to znamená pro naše chápání inteligence a vztah člověka ke zvířatům? Měli bychom začít upravovat své metody, jak zvířata studujeme a jak s nimi vycházíme? A hlavně, co všechno nám zatím „moudré ptáky“ vlastně ještě neukázaly?

Tahle tematika mě osobně zaujala z několika důvodů. Jednak proto, že vidíme, jak předsudky vůči „povědomě obyčejným“ tvorům mohou skrývat nečekané pravdy. A pak také proto, že ukazuje krásu vědeckého přístupu – který není posedlý rychlým hodnocením, ale naopak dává prostor postupnému odhalování světa.

A tak na závěr zůstává otázka: je naše schopnost porozumět konceptu nuly opravdu unikátní, nebo jde o něco, co sdílíme s přírodou kolem nás více, než jsme kdy připustili? A pokud ano, co dalšího z komplexnosti živočišných myslí zatím čeká na své odhalení? Nechám to otevřené, a rád si přečtu, co na to říkáte vy.

Publikováno 30. 7. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.