Jak české vrány objevují nulu a mění náš pohled na zvířecí inteligenci

České vrány dokážou porozumět konceptu nuly a počítat – co to říká o naší podceňované inteligenci zvířat? Podívejme se na fascinující výsledky a jejich širší význam.

Další překvapivou dimenzí je, že vrány chápou nulu nejen jako absenci, ale i jako legitimní počet, se kterým lze manipulovat. Umí například rozlišovat mezi číslem jedna a nulou a správně posuzovat, že nula je menší než jakékoliv jiné číslo. To značně komplikuje jednoduchý model jejich schopností a činí z nich možná jediné ptáky, o nichž víme, že mají takto vyvinuté numerické chápání. Experimentální metody využívající odměny za správná rozhodnutí ukázaly, že vrány jsou schopní tyto abstraktní normy použít opakovaně a nejsou to jen izolované případy učení na základě náhody.

Navíc, zatímco naše pozornost v minulosti upoutaly spíš jiné schopnosti zvířat – řečový projev u papoušků, sociální dynamika u delfínů nebo schopnost orientace u některých druhů ptáků – u vran se začíná ukazovat jiný druh inteligence, který by se dal nazvat „matematicko-abstraktním“. To je oblast, která lidstvu odjakživa připadá jako důkaz výjimečnosti našeho druhu a často byla používána jako hranice mezi člověkem a zvířetem. Možná je ta hranice průchodnější, než si přiznáváme.

Nemohu se zbavit pocitu, že právě tato zjištění nás v určitém smyslu trochu skromní. Jako bychom se pořád ještě plácali v babylonském bludu antropocentrismu, kde všechny ostatní druhy zařazujeme podle našich měřítek místo toho, abychom si ty jejich schopnosti zkusili představit jejich vlastníma očima. Když slyšíme, že české vrány chápou nulu, měli bychom se ptát, jaký je vlastně smysl inteligence – je to jen matematická schopnost, nebo něco širšího, co by zahrnovalo řešení problémů, adaptivitu a poznávání světa? Protože pokud vrány zvládají i takto abstraktní úlohy, neznamená to, že by například my lidé měli začít vnímat svět rovnou trochu jinak?

Samozřejmě existují i hlasy, které jsou vůči takovým závěrům skeptické. Někteří vědci upozorňují, že výzkumy na zvířatech mohou být zkreslené způsobem, jakým jsou experimenty navrženy, například důrazem na odměny nebo interpretací výsledků z lidské perspektivy. Argumentují, že vrány možná nerozumí nule přímo, ale reagují na jiné podněty v experimentu, které lidský mozek prostě chybně transformuje do konceptu abstrakce. Tento postoj rozhodně stojí za zvážení a připomíná nám, jak nesmírně složité je definovat inteligenci či vědomí v jakékoliv formě.

Přesto si myslím, že bychom měli více přemýšlet o tom, jak tato zvířecí inteligence přináší nový pohled na naši vlastní vývojovou historii i na to, jak žijeme ve společenství s ostatními tvory na planetě. Vrány jsou představitelé druhu, který využívá naše městské prostředí, adaptuje se a vyvíjí nové chování. Co když právě tato schopnost chápat nulu je jedním z indikátorů, že příroda má své vlastní způsoby, jak řešit složité problémy – mnohdy překvapivější než naše tradiční školní metody?

A tak mě jako muže a člověka nutí sáhnout si do svědomí, jak často přeceňujeme vlastní výlučnost a nenahlížíme na zvířata jako na plnohodnotné bytosti s vlastním způsobem myšlení. Možná, že české vrány otevírají dveře k hlubšímu dialogu o inteligenci – a že tam, kde jsme dříve viděli nepřekročitelné hranice, najdeme nové společné znaky. Nechme tedy tuhle myšlenku otevřenou: pokud vrány dokážou počítat a chápou nulu, jaké další „lidské“ schopnosti můžeme v přírodě objevit? A co to může znamenat pro naše místo v tomto sdíleném světě?

Publikováno 22. 7. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.