Česko jinak: Kam jet, když nechcete potkat davy turistů

Vydejte se za zážitky mimo zaběhlé trasy a objevte česká místa, o kterých málokdo ví, ale která stojí za to. Proč je hledat i přesto, že nejsou v průvodcích?

„Hledat perly ukryté mezi kameny je většinou mnohem zajímavější než beztvaré mola v centru.“ Kdysi jsem slyšel tuto větu a od té doby ji beru jako malý cestovatelský mantru. O tom, že méně známá místa v Česku dokážou zaujmout víc než přeplněné turistické trasy, není pochyb, ale přesto málokdy slyším kolem sebe opravdu nadšenou reakci na zajímavá zákoutí, která nejsou sytě označená na mapách.

Mám pocit, že nás Čechy snad něco podvědomě nutí spoléhat se na předem vytipované ikonické lokality – a vlastně nemáme odvahu pod návalem Instagramu sahat pod povrch. Přitom země, která má místy připomínat pohádkový kulisový snímek, skrývá spoustu rozdrcených tajemství a nevšedních koutů. Stočíme-li se třeba na Moravu, tamní krajiny a vesnice, kde se zdánlivě zastavil čas, urazí zkrátka větší kus romantické představy o nefalšované kráse.

Zajímavé je, že málokterá z těchto „neznámých“ destinací chce být za každou cenu turistickou pastí. Nebudete tu mít párky na párání ve stáncích nebo selfie tyče, které připomínají invazi robotů. Tyto lokality žijí svým tempem, ať už je to starý mlýn na Orlicku, opuštěná železniční stanice se zvláštním duchem nebo malebné skalní město někde podél Labského údolí. Sám jsem se tu párkrát musel přistihnout, jak jsem víc tichý a naslouchám, než mluvím.

Někdy se ptám, jestli je naše posedlost známými místy vlastně lenost. Proč jít do zaručeně krásných Českých Budějovic, když kousek dál najdete třeba místo, kde se člověk může cítit jako průzkumník, který objevil ztracený svět? Jasně, Praha, Český Krumlov nebo Kutná Hora mají svoji váhu – ale nastal čas přestat považovat je za jediné „destinace“, co si zaslouží pozornost.

Opačná strana téhle mince nesází jen na příběh o tichu a skrytých zážitcích. Někteří argumentují, že nevyhledávaná místa jsou právě proto neznámá, že nejsou dost zajímavá, nebo že za nimi nestojí infrastruktura, která by návštěvě musela odpovídat. Je to férový názor – kdo by chtěl fárat za destinu obsahující jen pár polorozpadlých budov a neudržované stezky? Já to ale vidím tak, že každý máme právo trochu se rozšoupnout a podívat se, co ty opuštěné kouty vlastně nabídnou. Někdy je to možná nejcennější zážitek: sami sobě dokazujeme, že poznávání neznamená vždycky balení festivalových triček, ale i těšit se z autenticity.

A co vy, kam byste zašli, kdybyste měli vybírat místa „nezatížená slávou“? Má smysl objevovat tyhle skryté české skvosty, anebo jsou to naopak jen cesty, kde se člověk spíš ztratí než najde? Otázka je to otevřená, ale stojí za to o ní přemýšlet už dnes. Protože Česko, ať už nás to překvapí nebo potěší, není jenom Praha s pěti miliony selfie, ale taky ten klidný kout se zapomenutým mlýnem, kam klíč zavírá jiný příběh, než známe z průvodců.

Publikováno 19. 7. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.