Jak české vrány očividně rozumí nule a my jsme možná pozadu

České vrány prokazují inteligenci, která nás nutí přehodnotit hranice zvířecího myšlení. Dokážou počítat a chápat nulu – koncept, který je lidsky abstraktní a komplikovaný.

„Nula není žádné číslo,“ říká jeden z mých známých po dávném matematickém sporu. Jenže co když to není tak jednoduché? Představte si zvíře, které nejenže rozpozná rozdíl mezi jedním a dvěma, ale zároveň chápavě pokývá hlavou nad konceptem nuly. Ano, mluvím o vranách z našich českých parků a lesů, které si zaslouží víc než jen přezdívku “pouliční ptáci“.

Vědci poslední roky pozorují, že koroptvi podobní tvorové nejsou jen zvířata navádějící na odpadky, ale inteligentní bytosti schopné složitého myšlení. Nedávná studie nás posunula o krok dál – ukázalo se, že české vrány rozpoznávají a počítají nejen malé počty předmětů, ale také skutečně chápou absenci, tedy koncept nuly. Kouzlo této schopnosti přitom nespočívá jen v počítání, ale v tom, že vrány dokážou abstrahovat pojem „nic“.

Když jsem četl výsledky zmíněného výzkumu, připomněl jsem si, jak často lidé používají „nulu“ v přeneseném významu, aniž by si uvědomili, jak složité je jí porozumět. Lidské dítě zhruba ve třetím roce života začne chápat nulu jako něco víc než „bez věcí“. Pro vrány to znamená schopnost vymanit se z pouhých konkrétních počtů a uchopit tento abstraktní pojem, což je z hlediska kognitivní vědy velmi pozoruhodné.

Je fascinující, že například australské vrány už dávno překonaly hranici pouhého rozlišování mezi počty — jak se ukázalo v jiných studiích. Naše české vrány, které známe od Botiče až po lesy Šumavy, nejsou výjimkou a díky několika lokálním pokusům můžeme dokonce říct, že jsou svého druhu mistry „černé matematiky“ přírody. Jak ale takto dále rozvinout naše vnímání jejich inteligence, když jsme tak zatížení představami o naší výjimečnosti?

Možná jsme podceňovali, co všechno vrány zvládnou. Tato zvířata se totiž naučila nejen přemýšlet a plánovat, ale i řešit problémy a pracovat v týmech, což je jen další důkaz schopnosti abstraktního myšlení. Vědci zaznamenali, že dokáží rozlišovat mezi různými množstvími předmětů a správně přiřazovat koncept nuly, což překračuje základní pud přežití.

Samozřejmě, nelze zapomínat na skeptiky, kteří by mohli namítnout: „Jen proto, že vrana zareagovala správně v pokusu, neznamená, že chápe nulu jako my lidé.“ A mají částečně pravdu – je důležité oddělit schopnost naučit se reakci od skutečného pochopení abstraktního pojmu. Ale právě opakované experimenty a dlouhodobé pozorování naznačují, že u vran to nejde vysvětlit jen jako naučenou šablonu. Jejich chování je promyšlené a adaptivní, což ukazuje něco hlubšího než pouhá „instinktivní“ odpověď.

Žijeme v době, kdy naše porozumění inteligencím mimo lidský druh roste, a bylo by hloupé to ignorovat. Vrány v Česku nám dávají jasný signál, že hranice mezi „naším“ a „jejich“ myšlením nejsou tak pevné, jak jsme si dosud mysleli. Cesta k vědění o tom, jak jiné druhy rozumějí světu, nás může přimět k hlubšímu zamyšlení nad tím, co to vlastně znamená být inteligentní a co je role abstrakce v našem životě.

Nechci tvrdit, že jsou vrány našimi rovnými „matematiky“, ale rozhodně jsou víc než jen obyčejní ptáci kradoucí chleba. Jsou to vesmírní filozofové ve své komunitě, kteří možná i „počítají nuly“ lépe než nejedna společnost lidí z kanceláří. A možná místo toho, aby se člověk chlubil, jak je odlišný, měl by se z vran něco přiučit – třeba pokory k prosté genialitě přírody.

A co vy? Jak vnímáte hranice mezi lidskou a zvířecí inteligencí? Může zahrnutí takto vyspělých schopností do našeho chápání mysli změnit, jak s přírodou žijeme a jak ji respektujeme? Nebo nás naopak odrazuje představa, že nejsme až tak výjimeční? Podělte se o svůj názor – protože takové otázky nás nemají právě rozdělovat, ale spojovat a posouvat vpřed.

Publikováno 4. 7. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.