Jak Češi s ESETem bourají kyberzločinecké struktury po celém světě

Česká společnost ESET sehrála klíčovou roli v odhalení a rozbití dvou nebezpečných kybergangů. Příběh, který ukazuje sílu domácí technologické špičky v globálním boji proti kyberkriminalitě.

„Kybernetická válka není sci-fi, ale každodenní realita.“ Tuhle větu slyšíme často, ale málokdy si uvědomíme, co to ve skutečnosti znamená, dokud nečteme o opětovném rozbití nebezpečného botnetu nebo nasazení nových technologií proti zločincům ukrytým za obrazovkami. Nedávno se právě taková akce odehrála s českou stopou, která stojí za pozornost — český bezpečnostní gigant ESET pomohl Microsoftu odebrat moc z rukou kybernetických gangů, kteří denně ohrožovali tisíce uživatelů po celém světě.

Tato úspěšná Operace Endgame, kterou koordinoval technologický kolos Microsoft, mířila proti dvěma notoricky známým škodlivým sítím: botnetu Amadey a infostealeru Stealc. Co to v praxi znamená? Amadey a Stealc byly nástroje zločinců, které kromě šíření malwaru dokázaly krást citlivá data a infikovat zařízení — od běžných domácích počítačů až po firemní servery. A právě čeští experti z ESETu sehráli nezastupitelnou roli v tom, že „rozsekali“ řídicí infrastrukturu těchto sítí, bez které kyberzločinci nemohou efektivně fungovat.

Právě tato spolupráce není jenom otázkou odborných dovedností. Jde o komplexní mix technických znalostí, kde se propojuje bezpečnostní software, síťová analýza i právní kolečka přes hranice států. Taková mise připomíná spíše mezinárodní detektivku než pouhý technologický zásah. Vyžaduje přesné načasování, důkazní materiál nezpochybnitelného charakteru a koordinaci mezi nejrůznějšími bezpečnostními složkami. Při těchto věcech nenarazíte na jednoho hrdinu — je to síť trustu, znalostí a dlouhodobé spolupráce. A v tom je role ESETu, české společnosti, klíčová.

Když to řeknu otevřeně, často mám pocit, že v povědomí veřejnosti zůstává kyberbezpečnost zahalená neviditelným závojem, jako by šlo o něco vzdáleného. Přitom nás dnes ovlivňuje na denní bázi. Když někomu zloději ukradnou heslo, napadnou bankovní aplikaci nebo pomocí ransomwaru ochromí firmu, dopady jsou velmi reálné. A Operace Endgame je právě jeden z těch příkladů, kdy si můžeme představit širší bojiště — kybernetický svět, ve kterém neplatí hranice států, ale přesto je potřeba je bránit. Přitom se na takové akce často podílí i týmy, které mají kořeny v malé zemi, jako je Česká republika.

Pozice ESETu je v tomto směru zvláštní a ambivalentní zároveň. Jde o místní technologickou jedničku, jejíž schopnosti pozná i globální gigant Microsoft. Přitom zůstává věrným přístupem budovat nejen ochranu pro domácí uživatele a firmy, ale zároveň nasazovat sílu do mezinárodních operací. Je to známka prozíravosti i technologické excelence našeho trhu. A paradoxně, zrovna technologie, které chrání soukromé uživatele před útoky, se musejí neustále vyvíjet i proto, že právě proti nim stojí specializované kriminální skupiny, které dnes představují špičku všeho, co jde z hlediska technologií zneužít.

Může se tomu někdo divit, že taková práce, která je pro běžného uživatele tak neviditelná, zůstává skrytá, a občas ji mnozí podceňují? Trochu chápu skeptiky, kteří tvrdí, že jde o drahou „digitální policii“ a že prevence v online prostoru nebude nikdy stoprocentní. Sama technologie nikdy nebude samospásná, vystavovat závěry jen na softwaru by bylo naivní. Často je potřeba i systémová změna, nová legislativa, a v neposlední řadě i osvěta lidí, kteří přístup k digitálním zařízením mají. Zásah ESETu a Microsoftu je obrovský krok, ale není to konec boje. Je to spíš potvrzení toho, že kyberprostor nikdy nespí a kriminalita tam roste, jak se zvětšuje závislost na technologiích.

Je tedy na místě si položit otázku: dokážeme si vážit těch, kteří v tichosti stojí mezi námi a kybernetickými hrozbami? Umíme ocenit stálou práci technických týmů, které se tupě nehrnou do veřejného prostoru, ale dávají dohromady komplexní „digitální obranný řetěz“, často neviditelný? A konečně – jakou roli chceme jako společnost hrát v globálním kyberprostoru, kde se při troše úsilí můžeme zařadit mezi aktivní ochránce, nebo naopak pouze sledovat a reagovat na škody?

Pro mě je jasné, že není možné zůstat jen pasivní obětí kyberzločinu a doufat, že se problém vyřeší sám. Český příklad ESETu ukazuje, že aktivita a spolupráce mohou přinášet výsledky, které jsou pro všechny důležité – od rodinných počítačů přes malé podniky až po globální internetovou infrastrukturu. Kyberbezpečnost není luxus, ale nutnost, a jsem rád, že v této oblasti najdeme i hrdiny „z našeho dvorku“.

A co vy? Vidíte smysl v posílení domácí expertízy a aktivním zapojení Česka do mezinárodních bezpečnostních struktur, nebo si myslíte, že jde o přeceňovaný problém, který lze zvládnout jen restrikcemi a regulací? Jaká by podle vás měla být role jednotlivce a firmy, pokud jde o boj s kyberzločinem? Opatrnost, osvěta, technologie, legislativa – všechno je důležité, ale co je pro vás osobně ta nejdůležitější součást obrany v digitálním světě?

Publikováno 3. 7. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.