Japonský mistr skla: jídlo, které chcete spíš obdivovat než sníst

Poznejte Itoa, japonského umělce, který proměňuje roztavené sklo ve fascinující hyperrealistické pokrmy. Když jídlo vypadá lépe než na talíři, co s ním vlastně dělat?

„Jídlo, které nechcete sníst, ale obdivovat.“ Tohle spojení zní skoro jako paradox, ale věřte mi, existuje. A dokonce kousek za hranicemi našeho běžného stolu. V srdci japonské Osaky totiž vzniká umění, které změní váš pohled na sklo i na jídlo zároveň. Znáte to, když vám někdo servíruje tak krásný dort nebo sushi, že se ho ani nepřipravujete jíst, ale první chcete vyfotit, potěžkat a obdivovat každý detail? Přesně takhle ve mně vyvolávají emoce skleněné pokrmy od mistra Itoa – japonského sklářského kouzelníka, který dokáže proměnit roztavené sklo v lahůdky, co vypadají tak reálně, že po nich začnete instinktivně slintat. Jenže tyhle kousky neochutnáte – jsou určené jen pro vaši představivost a oko.

Japonsko je proslulé svým smyslem pro detail i tradičními řemesly, ale foukané sklo v podání Itoa je něco úplně jiného. Ve vysokých teplotách přetvoří sklo na imitace jídel, které dokonce zahrnují ty nejjemnější detaily – od zabarvení, přes strukturu povrchu, až po malé, úmyslné nedokonalosti, které dělají věci autentickými. Ať už jde o šťavnaté ovoce, dokonalé sushi nebo i plastický drobeček chleba, všechny modely vypadají jako by byly čerstvě připraveny k jídlu. Po pravdě řečeno, sama jsem chvíli zvažovala, jestli není nějaké tajné kouzlo, jak z toho nechat odpařit sklo a pak si z toho dát ochutnávku – samozřejmě žádnou jsem ale neochutnala, protože to znamená rozbít mistrovské dílo.

Je fascinující sledovat, jak Ito kombinuje starodávné tradiční techniky japonského foukání skla s naprosto současným a originálním přístupem. V něčem mi tato díla připomínají i ty naším oblíbeným "falešné jídlo" z plastu, které se používá v japonských restauracích v oknech, ale tady je to další level – opravdu jde o umění. Jeho práce totiž přináší zcela nový rozměr, v němž se splynou materiál (tak tvrdý a chladný) s jemností a křehkostí potraviny. V Česku jsme spíše zvyklí na keramiku, klasické dekorace nebo třeba drobné skleněné figurky, ale Ito předvádí, že sklo může vyprávět příběh i o něčem tak obyčejném, jako je jídlo. Jeho hyperrealistické sochy nás nutí k zamyšlení nad krásou denních momentů a snahou zachytit a oslavit detail tam, kde by je běžně ani nenapadlo hledat.

Co mě opravdu baví, je ten status „umělecké kuriozity“ – tyhle skleněné pokrmy nejsou jen dekorace; jsou symbolem trpělivosti, techniky a vášní, která se podobá té gastronomické vášni šéfkuchařů, kteří mého manžela už občas trochu frustrují, že místo jídla fotí každé sousto. U Itoa se žádné „foť a pak sněz“ nekoná, protože byste si nikdy nedovolili rozbít takové mistrovské dílo. Člověk si pak může říct, kde je vlastně ta hranice mezi chutí a krásou, mezi konzumací a obdivem. A jestli není lepší některé věci prostě vidět a nechat je tak, než se do nich pustit a zničit to kouzlo okamžiku.

Samozřejmě, že jsou i tací, kteří namítnou: proč dělat něco, co není ani k jídlu, ani k praktickému užitku? Nejde o plýtvání časem a materiálem? Měla jsem v duchu podobnou otázku, protože v této době je důležité myslet na udržitelnost. Ale na druhou stranu – umění vždy bylo způsobem, jak vyjádřit myšlenky a emoce i na nepřímé způsoby. A když už všechno běží tak rychle, není skvělé mít aspoň něco na zhnědnutí očí, co nám připomene, že krása může být i v zázracích, které nikdy nesníme? Itoovy skleněné pokrmy jsou přesně tím: zachycují ten okamžik, kdy se obyčejné stává neobyčejným, a dávají důraz na to, jak umíme vnímat krásu mimo přímou funkci věcí.

Tak co vy? Dokážete se zastavit, pohlédnout na tyto umělecké lahůdky a nedotknout se jich? Nebo byste je přece jen chtěli ochutnat, i když víte, že jsou jen sklem? A co vás na téhle myšlence nejvíc fascinuje – zda ta umělecká preciznost, nebo ta podivná „nepodanost“ k tomu jídlu, po kterém přece jen slintáme? Mně utkvělo v hlavě, že i ze skla může vyrůst nový druh požitku, a že někdy je lepší si tohle jídlo jen prohlédnout, než ho jakkoliv jíst. Někdy je krása to, co nás skutečně živí.

Jaký máte na to názor vy? Jestli si o tom povykládáme u kávy, to nechám na vás.

Publikováno 30. 6. 2026. Zdroj: Klára — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.