Karlovy Vary a pět sklářských hrdinů: návrat tradice nebo jen zpátečnictví?

Pět studentů v Karlových Varech oživuje starou sklářskou tradici s pomocí sklárny Moser. Jaký to má smysl v době digitálních technologií a globální konkurence?

„Sklářství je jako sklo samo – krásné, křehké, ale pevné, pokud se o něj dobře postaráte.“ Tuhle myšlenku jsem si zapsal, když jsem se dozvěděl o pětici mladých lidí, kteří se letos v Karlových Varech pustili do studia obnoveného oboru sklářství. Není to jen novinka v učebním plánu, tohle je něco, co sahá mnohem hlouběji – k srdci české kultury i ekonomiky, k tradici, která přežila století, a teď stojí na rozcestí mezi vymřením a novým začátkem.

Karlovy Vary totiž nejsou jen lázně a filmový festival. Sklářství, které tu rozkvetlo díky historickým školám a manufakturám, bylo vždy jedním z pilířů města. Když se po letech nelehké ekonomické situace rozhodli na střední uměleckoprůmyslové škole keramické a sklářské opět otevřít sklářský obor, nebylo jasné, kolik studentů se přihlásí. Přihlásilo se jich celkem 23 – nadšenců, kteří jsou ochotni zkoušet svoje ruce i trpělivost u toho fascinujícího a náročného řemesla. Ale jen pět uspělo v tvrdém selektivním přijímacím řízení. To není málo ani moc, ale dost na to, aby bylo jasno: sklářství nevyžaduje jen zájem, ale skutečný talent s odhodláním, které nesmí při prvních poryvech žáru selhat.

Za tímhle oborem stojí společná iniciativa školy a legendární sklárny Moser, která se dobrovolně vrhla do úkolu vychovávat novou generaci sklářů a dát jim přímou vazbu na hlavní výrobní procesy. Ředitel Martin Dvořák na tom trvá: nechtějí jen založit dílny, kde se budou produkovat banality. Po mladých chtějí originální nápady, nové techniky, osobní vklad a odhodlání, aby tradice neskončila jen jako výloha z muzea. Přestože to může znít jako klišé, ta výzva skutečně není lehká. Sklářství není jen práce rukou, ale i srdce, nervů a hodin vypálených do pece s rudem a písmem starých mistrů.

Povedl jsem se na okamžik zastavit a přemýšlet, proč se takové obory, které se zdají být pošetilé v době internetu, 3D tisku nebo robotiky, stále drží a jaký význam opravdu mají. Sklářství je přece krásné, ale bude-li to jen nostalgie po starých časech, může to být cesta do slepé uličky. Na druhé straně, pokud autentické řemeslo pozná novou generaci, může znovuzrodit tradiční kvalitu, kterou dnes konkurenční průmysl často nedokáže nabídnout. Tohle není jen o výuce, ale o kulturním dědictví a místní hrdosti, která je zase – po letech - živá a motivující.

Samozřejmě, nenechám si ujít ani kritiku. Někteří tvrdí, že otevírání takových oborů je krok zpátky. Že mladí by měli mířit do oborů s větší perspektivou, kde jsou platy a šance na zahraniční kariéru nebo práci v rychle se rozvíjejícím high-tech prostředí. Navíc argumentují, že sklárství nikdy nebude masovou záležitostí a málokdo z absolventů se bude živit čistým řemeslem bez sklouznutí k produkci dekorací nebo dokonce sériové výrobě bez originality. Vidím v tom kus pravdy: ekonomika je tvrdá a řemeslo si nemusí všude najít své místo. Ale taky věřím, že právě o těch „pěti odvážných“ záleží, jestli tradice bude jen prachem v archivech, nebo se promění v inspiraci novým směrem.

Sám jsem byl vždy přesvědčen, že budoucnost není jen v technologiích, ale i v umění, řemesle a tradicích, které nás drží při zemi a připomínají naši identitu. A obdivuji ty, kteří se rozhodnou bojovat za něco, co vypadá jako ztracený svět, který se nám může vymknout z rukou. Kdekonkurenční tlak, chybějící peníze a tendence k univerzalitě to nikomu jednoduše neulehčí.

Takže otázka, kterou vám nechávám, je: Měla by společnost více chránit a podporovat podobné malé pasti řemeslného umění, kde se zrodí budoucnost z tradice? Nebo je to jen romantická utopie, kterou digitální doba nenávratně převálcuje? Osobně bych řekl, že skleněné srdce tradice ještě může bít, ale potřebujeme víc než pár odvážných jednotlivců – je to výzva pro nás všechny.

Publikováno 29. 6. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.