Česká AI, která vidí skrz zdi, mění pravidla hry urbanismu i technologie

Dva doktorandi z ČVUT vytvořili AI, která rekonstruuje skrytou podobu budov z pouhých fotek. Jak tento objev ovlivní budoucnost měst a technologií?

„Vidět skrz zdi.“ Zní to skoro jako začátek sci-fi filmu, ale dva mladí čeští výzkumníci z ČVUT tuto možnost právě přiblížili realitě. Miroslav Purkrábek a Jan Škvrna totiž vytvořili umělou inteligenci, která dokáže z obyčejných fotografií nejen odhadnout, co je za zdmi budov, ale i přenést tento pohled do podoby detailních 3D modelů střech a vnitřních struktur. Na přelomové konferenci CVPR 2026 v Denveru tímto průlomem světu ukázali, jak může umělá inteligence změnit naše chápání měst a urbanistického prostoru.

Podstata jejich technologie je fascinující nejen pro vědeckou obec, ale i pro každého, koho zajímá, jak budoucnost propojí urbanismus, technologii a digitální svět. Představte si situaci, kdy architekt, plánovač města či krizový manažer nemusí složitě shánět data, která by uceleně popsala stav budov, ale stačí mu pár snímků z běžného dronu nebo mobilu. Algoritmus dokáže z těchto informací postavit přesný 3D model včetně střech a vnitřních dispozic, tedy věcí, které běžné kamery vidět nemohou. To otevírá zcela nové možnosti pro plánování dopravní infrastruktury, monitorování rizik i efektivní správu měst.

Úspěch doktorandů Purkrábka a ŠkvRny je nejen kvalitní vizitkou českého výzkumu, ale i výzvou. Ukazuje, jak mohou české týmy konkurovat světovým gigantům a nechat za sebou i někdejší technologické mocnosti. Je povzbudivé sledovat, že i doma lze v podmínkách, které nejsou vždy nejsnáze dostupné, vytvářet řešení ve špičkové technologické lize. Výsledek jejich práce může znamenat obrovský posun v tom, jak budou v blízké budoucnosti fungovat nejen města, ale i firmy a státní instituce.

Jasné využití této AI najdeme například v krizovém řízení – rychlost a přesnost, s jakou se dá zrekonstruovat městský prostor, může zachránit životy při přírodních katastrofách nebo haváriích. Navíc to otevírá cestu k lepšímu plánování měst, které jsou nyní často stále více zahlcena náhodnou zástavbou a komplikovanou infrastrukturou. Autonomní doprava, která vyžaduje akurátní 3D mapy okolního prostředí, může díky této novince získat daleko spolehlivější data, což zásadně zlepšuje bezpečnost a efektivitu.

Ne každý je však nadšením z tohoto posunu bezvýhradně. Skeptici upozorňují, že modely vycházející pouze z fotografií mohou nakonec zkreslovat realitu – ne vždy je možné s jistotou odhadnout, jak jsou prostory skutečně uvnitř uspořádány, zvláště pokud jde o neobvyklé architektonické prvky nebo renovace, o kterých fotografie neinformují. Navíc, jak moc dopady takové rekonstrukce budou ovlivňovat soukromí vs. veřejný zájem? A kdo bude zodpovědný za chyby v modelech, pokud je následně využijí firmy, města nebo záchranné složky? Tato nevyřešená etická a technická dilemata zůstávají i přes technický úspěch stále otevřená.

Na závěr si dovolím rýpnout: často slyšíme, jak v oblasti AI dominují Spojené státy nebo Čína. Tady máme důkaz, že i pražská kolej může být startovací dráhou pro světové technologické inovace. Mě osobně to utvrzuje v přesvědčení, že pokrok není otázkou pouze investic, ale i kreativity, houževnatosti a chytrých hlav – bez ohledu na původ. Namísto hledání výmluv proto můžeme začít tuhle českou stopu pečlivě mapovat, protože je ambicí a vizí, která opravdu posouvá hranice.

Co si myslíte vy? Jak moc důvěřovat technologiím, které „vidí skrz zdi“ a dávají nám zdánlivě nadpřirozený vhled do světa? Může taková AI opravdu pomoct udělat naše města lepšími, nebo ji čeká úskalí v podobě nepřesností, regulací a etických výzev? Těším se na vaše názory a diskuzi – právě o tom by měla být rovnováha mezi technologickým nadšením a kritickou rozvahou.

Publikováno 23. 6. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.