Londýnská digitální botanika: rostliny z 18. století ve vašem mobilu

Londýnské botanické zahrady otevírají více než 7 milionů rostlinných vzorků online. Jak digitalizace mění vědu i amatérský zájem o přírodu u nás i ve světě?

„Každá krabice byla otevřena.“ Tahle věta, která zazněla v Londýně, neznamená, že správcové botanických sbírek odehráli nějaký nečekaný divadelní kousek. Mluvíme o zcela revolučním projektu, při němž byly digitalizovány víc než sedm milionů rostlinných vzorků – starých někdy i více než dvě století. Když se řekne rostliny, možná si většina z nás představí jen ta, která máme za oknem nebo pár druhů z botanické zahrady. Ale zahrnuje to i tropické dřeviny, vzácné léčivé byliny a spoustu druhů z koutů světa, které byste jinak jen stěží navštívili.

Představa, že takových milionů kusů historie přírody máte na dosah ruky, nemůže nechat chladným nikoho, koho zajímá příroda nebo věda. Za mě tahle digitalizace není jen technologický krok kupředu, ale i přístupová revoluce. Už nejste omezováni přesnou geografií nebo vstupními omezeními jakékoliv botanické instituce. Vlastně vám nic nebrání, abyste si prohlédli vzorek roupy obecné z 19. století, aniž byste museli najímat letenku do Londýna.

Přemýšlel jsem, kolik lidí v Česku vůbec tuší, že taková příležitost existuje. Studenti, učitelé, ale i nadšení amatérští botanici teď mají v podstatě otevřenou digitální knihovnu rostlin, která jim může být zároveň oknem do času i světa. A to není jen ladění mikroskopu na vzdáleném konci světa – je to úplná změna paradigmat. Neznamená to už jen „sbírat hmyz a květiny do herbáře“, ale i sbírat informace a znalosti s pomocí digitálních nástrojů. Navíc to pomáhá chránit vzácné sbírky před fyzickým poškozením, což je nemalý význam v době, kdy rostliny i jejich historie čelí různým hrozbám.

Nemůžu si odpustit lehkou kritiku, a to směrem k tomu, že podobné projekty nejsou často dostatečně komunikované mimo akademickou sféru. Jak často se totiž setkáte v mainstreamových médiích s tím, že máte možnost dostat se k materiálům, které dřív mohly vidět jen specializované týmy vědců? Ono se může zdát, že digitální archiv je jen další nudnou databází. Ale jde o úplně jiný level, který může inspirovat nejednoho školního nadšence i reiniciovat zájem o přírodní vědy v širší populaci.

Samozřejmě, že jsou i námitky. Někteří odborníci varují před tím, že digitalizace nemusí zcela nahradit fyzické studium rostlin, zejména pokud jde o jemné detaily jejich struktury, které prostě dokáže rozpoznat jen lidské oko či speciální přístroje přímo u vzorku. A také je tu problém s tím, jak zpřístupněné materiály využívat – jde o obrovské množství dat, které může být pro laika těžko představitelné a ne vždy dobře pochopitelné bez odborného doprovodu.

Na druhou stranu jde o obrovský krok směrem k demokratizaci vědy. Lze se ptát, jestli digitalizace nepřináší i větší zodpovědnost – například jak bránit data proti zneužití, nebo jak zacházet s přístupem jménem otevřenosti a zároveň kvality. Jako redaktor a člověk, který rád vrtá do věcí, jsem rád, že tato platforma existuje. Budeme moci sledovat, jaký vliv bude mít na českou i mezinárodní komunitu přírodovědců, studentů i prostých nadšenců.

Otázka tedy nezní jen „Co nám digitalizace přináší?“ Ale i „Jak ji využijeme?“ a „Jak ji chápeme?“. V době, kdy jsme zahlceni informacemi, je snadné ztratit se ve velkých datech a zadusit v nich opravdový zájem a znalosti. Londýn nám ukazuje cestu, jak z milionů rostlinných vzorků vykřesat živý příběh o životě na Zemi. A já se ptám vás: otevřete si taky svou digitální krabici s historií přírody a co v ní najdete? Nebo vás to nechá chladnými?

Publikováno 17. 6. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.