Proč při chůzi automaticky zatáčíme doleva? Tajemství planetární gravitace a mozku

Proč lidé při pohybu v kruhu preferují levý směr? Odhalujeme vědecké souvislosti mezi rotací Země a naším přirozeným chováním.

„Proč vždycky, když obejdu kruh, zamířím doleva?“ Tohle jsem si poprvé začal říkat při jedné dlouhé procházce v parku, kdy každý můj krok směřoval proti směru hodinových ručiček, aniž bych si to uvědomoval. Znáte to taky? Mně trvalo, než jsem pochopil, že nejde o náhodu nebo jen o zvyk, ale že za tím může stát něco mnohem většího – samotná rotace planety, na které žijeme.

Už ve 20. století si francouzský fyziolog Raphaël Dubois všiml podivného vzorce pohybu, který nazval „antikinetický gyratorický pohyb“ – že se živé organismy v přírodě rády otáčejí proti směru otáčení Země, tedy „levotočivě“. Tato jedinečná souhra mezi rotací planety a naším vnitřním systémem může být základem toho, proč my lidé máme tendenci při chůzi v kruhu zatočit doleva. Přemýšlím o tom, jak často v běžném životě tento detail přehlížíme, přitom jde o fenomén, který se hluboce dotýká toho, jak jsme „naprogramováni“ fyzikálními silami kolem nás.

Vlastně to dává smysl, když vezmete v potaz, že Země se točí kolem své osy celou dobu, aniž by na to většina z nás myslela. Tento pohyb vytváří slabé, ale stálé síly – tzv. Coriolisovy efekty – které ovlivňují ruch ve vzduchu i pohyb oceánů, a podobně jemně i naše těla. Není to jen o zvyku nebo kultuře; jde o hluboký, fyziologický a neuromotorický instinkt. Sám jsem si to potvrdil například při návštěvě sportovních stadionů nebo metra, kde uspořádání vstupů a cest většinou ladí s tím, co je pro mozek a tělo nejpřirozenější, tedy levotočivý pohyb.

Když se o tom více bavím s přáteli, často narazím na opačný názor – lidé tvrdí, že je to spíš otázka zvyku z dětství, nebo dokonce kulturních stereotypů. Což samozřejmě svým způsobem platí – v některých kulturách může převládat jiný směr pohybu, a to kvůli historickým nebo praktickým důvodům. Nicméně vědecké experimenty ze současných i historických dat ukazují jasně, že základní tendence zatáčet vlevo tu je a že rovnováha mezi vnějším planetárním vlivem a naším mozkovým systémem hraje hlavní roli.

Co mě na tom fascinuje nejvíc, je právě fakt, že tento fenomén můžeme využít prakticky. Třeba při plánování veřejných prostor – pokud víte, že lidé přirozeně preferují levotočivý pohyb, dá se tím maximalizovat plynulost a bezpečnost v přeplněných místech. Když jsem před časem zkoumal návštěvu pražského metra, všiml jsem si, jak architektura a značení často kopírují tento vrozený pohybový sklon. A nemusí jít jen o velká zařízení – stačí třeba v kavárně nebo obchodě trochu přemýšlet o tom, jaký směr toku pohybu zákazníků podpořit.

Zkrátka, naše levotočivá tendence ukazuje, že nejsme odtržení od světa, ve kterém žijeme. Náš mozek i tělo jsou neustále v harmonii s planetárními rytmy, a i když to nedokážeme na první pohled vidět, je to tam zakódované. Pro mě osobně je to kuriózní, ale i inspirativní fakt – když příště půjdu na procházku nebo běh v parku a znovu zamířím doleva, budu na to myslet jako na malý zázrak, jak nás Země sama trochu usměrňuje.

Na druhou stranu, není to dogma. Ne každý se u chůze drží této levotočivé stopy, a možná to není jen o pohybu, ale i o tom, co nám vyhovuje fyzicky či psychicky. Navíc pokud bychom se snažili chovat se podle těhle nevědomých vzorců na sílu, mohli bychom být spíš rigidní, než líní. Osobně mám radši, když si člověk umí pohyb a rytmus sám nastavit, ale přitom zná základní principy, co se děje kolem něj – a umí z toho vytěžit maximum.

Co myslíte vy? Máte taky pocit, že vás příroda a fyzika jemně vedou víc, než si myslíte? Nebo si myslíte, že levotočivý pohyb je jen lidské zvyklost nebo náhoda? Příště, když půjdete po kruhové cestě, zkuste vědomě zatáčet na druhou stranu a zjistěte, jestli je to opravdu tak pohodlné. Třeba to právě odhalí něco nového o vás i světě kolem nás.

Publikováno 16. 6. 2026. Zdroj: Michal — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.