Proč točíme vlevo? Tajemství našeho přirozeného směru kroku

Proč máme tendenci chodit a otáčet se převážně doleva? Přináším fascinující pohled na záhadu levotočivého pohybu, která baví vědce i laické pozorovatele.

Zažili jste někdy situaci, kdy jste si všimli, že při běžné procházce městem či parku jste se neuvěřitelně často otáčeli nebo zatočili směrem doleva? Možná jste to považovali za náhodu, nebo za nějaký váš osobní zvyk, ale vězte, že nejste sami. Vědci z celého světa si lámou hlavu nad tím, proč lidé mají tendenci chodit, prohlížet si okolí i při volném pohybu převážně vlevo, tedy proti směru hodinových ručiček.

Je to jako kdyby naše těla měla zabudovaný magnet, který nás usměrňuje do levotáčivého tance života. Ať už se procházíte v Parku Stromovka, na oblíbeném náměstí v Madridu nebo na rušné tokijské pochůzce, šance, že vaše kroky sledují tento tajemný levý směr, je vysoká. Není to jen paráda anatomie nebo kuriozita - vědci uskutečnili desítky studií, které tuto zvláštnost potvrdily napříč kontinenty. Otázkou ovšem zůstává: proč vlastně?

Někteří badatelé se přiklání k tomu, že za naším levotočivým pohybem stojí náš mozek, konkrétně asymetrie jeho hemisfér. Mozek, který je rozdělen na levou a pravou polovinu, má každá hemisféra trochu jiné funkce, a právě to může ovlivňovat, jak vnímáme prostor a jak se v něm pohybujeme. Pravá hemisféra, která je u většiny z nás dominantní, se stará o prostorové vnímání a orientaci, a možná právě díky ní máme tendenci otáčet se a „vlézt” do prostoru nejpřirozeněji směrem vlevo.

Zní to skoro jako z pohádky, že? Ale není to jen lidská specialita. V přírodě najdeme spoustu zvířat, která také preferují jeden specifický směr otáčení – například při hře, útěku či krmení. Takže levotočivý pohyb není nějaký lidský výstřelek, ale spíš evoluční střípek, který se skrývá hluboko v našem genetickém kódu.

Tato vědecká zvědavost má ale i praktický rozměr. Pro nás Čechy to může být zajímavá zpráva, proč nám zatáčky vlevo na kole, v běhu nebo na hřišti občas strašně „nejdou” – možná je to s námi prostě přirozené. Navíc architekti a plánovači měst by mohli využít tuto znalost při navrhování veřejných prostor, aby proudění chodců bylo ještě plynulejší a přirozenější – třeba posunout chodníky, lavičky nebo zábradlí tak, aby nás jemně naváděla k levému pohybu.

Ale nemusíme být jen vážní. Přiznejme si, že někdy nás tahle „levotočivá záhada” může dostat do rozpaků. Pamatujete si filmového Dereka Zoolandera, kterému dělal problém... zatočit vlevo? Ano, i my jasně vnímáme, jak jsou některé pohyby „proti nám”. Přesto se většinou dokážeme levotočivý rytmus přizpůsobit, i když si to ani neuvědomujeme.

Samozřejmě nejsem slepá k názorům těch, kteří tvrdí, že tahle asymetrie pramení spíš z kulturních zvyklostí nebo naučených pohybových vzorců. Třeba ve skutečnosti není nic přirozeného, ale jen to, co jsme se naučili opakovat, protože naše společnost či okolí prostě preferují pohyb vlevo. Je pravda, že například v některých zemích se chodci či sportovci naučí preferovat jiný směr. Nicméně podpora univerzálního levotočivého pohybu mezi všemi kulturami spíše zatím mluví pro hlubší biologickou/neurologickou příčinu.

Pro mě osobně je tahle záhada malým zázrakem všedního dne. Ukazuje, jak naše tělo i mysl fungují v dokonalém souhře, často o tom ani nevědíce. A co vy? Cítíte, že taky víc točíte vlevo, nebo vás tahle vědecká hádanka zanechala na opačné straně? A nehrozí, že když budeme věděti tolik o našich přirozenostech, přestaneme jim jen tak hezky naslouchat a začneme se na ně dívat „příliš vědecky“?

Otevírám tedy otázku: Co kdybychom naše levotočivé návyky používali jako malý klíč k pochopení nejen pohybové stránky našeho života, ale i těch všedních rodinných situací? Jak moc nás naše tělo „vede“ ve všem, co děláme? A co když právě tohle tiché levotočivé volání je něco, co nás drží v rovnováze víc, než tušíme? Těším se na vaše postřehy – a hlavně na to, jak při nejbližší procházce necháte své kroky volně odrazit tímhle trochu záhadným trendem.

Publikováno 10. 6. 2026. Zdroj: Klára — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.