Jak české hory ožívají díky novým cyklotrasám pro dobrodruhy i rodiny

Nové cyklotrasy v českých horách lákají nejen zkušené bikery, ale i rodiny s dětmi k aktivnímu objevování přírody. Jak fungují v praxi a co by mohlo ještě chybět?

„Jedeš na kole, a přitom jsi prostě v horách.“ Tahle jednoduchá věta shrnuje to, co jsem sám zažil o víkendu na jedné z nových českých cyklotras. Když člověk nahodí helmu a vydá se do takových míst, nemůže než ocenit, jak se české hory mění. Už nejde jen o ledacos známé – o běžné turistické stezky, občasné výlety na kole po silnici či lesních cestách. Moderní cyklotrasy byly navrženy tak, aby bavily všechny věkové skupiny, od adrenalinem nabitého závodníka až po rodiny s malými dětmi, které chtějí strávit hodnotný čas venku bez stresu.

V posledních letech se v Česku objevila řada nadšených skupin a projektů, které investují do pečlivé přípravy tras. Vychytávají nejen samotnou trať, ale i její bezpečnost, značení, možnosti občerstvení a dalších služeb. Je to vidět například v Krušných horách, Jeseníkách, ale i na Šumavě – místech, často dřív vnímáných hlavně jako turistické regiony, se tak dostává nový impuls. Sám jsem vyzkoušel pár úseků a doporučuji především trasy, kde si krásy přírody dokáží užít i ti nejmenší. Není totiž nad to vidět, jak někdo pětiletý s úsměvem sjede kopec, který by ještě vloni byl pro něj téměř nepředstavitelný.

Nové cyklotrasy ale nejsou jen „vyznačené cesty na kole“. V mnoha lokalitách se staví speciální pumptracky, doplňkové tréninkové okruhy a místa, kde se dají zkoušet i náročnější techniky jízdy a skoky – prostě všechno s ohledem na životní prostředí a trvalou udržitelnost. To je podle mě zásadní. Často se totiž u nových projektů setkávám s nešvary, kdy někdo staví rychlou trasu za každou cenu bez ohledu na okolní přírodu. Tady však vidím, že si to lokální správci a bikeři uvědomují – příroda není jen kulisa, ale partner, se kterým je třeba zacházet obezřetně.

Je zajímavé sledovat, jak vedle sebe fungují dvě skupiny cyklistů. Jedni hledají technické výzvy, skalní downhillové dráhy a pořádný adrenalin. Druzí chtějí klidné výlety, poznávat přírodu a přitom trávit čas s rodinou. Český boom cyklistiky tuto diverzitu dostává do krásného souladu. Trasy jsou navrhovány tak, aby se vzájemně doplňovaly a nehrozilo, že jedna skupina „zabije“ zážitek té druhé. Z vlastní zkušenosti vím, že když se tohle nepovede, brzo se objeví konflikty – vždyť kdo by chtěl, aby mu po klidném úseku jely zrovna na záda terénní mašiny, které mu kazí odstoupit? Naštěstí v současnosti spíš platí: české hory si můžou a chtějí cyklisty rozdělit, aby každý měl to své místo na slunci i mezi stromy.

Je tu ale i druhá strana mince, kterou nemůžu ignorovat. Někteří eco-aktivisté a ochránci přírody varují před příliš rychlým rozvojem a tlakem na krajinářskou rovnováhu. Obávají se zvýšené návštěvnosti a potažmo i údržby tras, která nemusí být vždy ekologická. Věřím, že jsou na místě – kdo by chtěl vidět krásné lesy rozježděné a rozbité? Na druhou stranu se ale domnívám, že nekvalitní a neorganizované využívání krajiny je mnohem horší než promyšlené investice, které trasy dlouhodobě udrží a komunitu na kole propojí. Klíč je v dialogu, zapojení místních a dodržování odpovědnosti každého návštěvníka.

Na závěr se chci vrátit k tomu, co mě na nových českých cyklostezkách baví nejvíc. Je to rozhovor – ať už s ostatními bikery, s rodinami, které potkávám, nebo se sebou samotným. Pohyb v přírodě vás totiž spojuje se světem trochu jinak než online streamy a sociální sítě. Přináší pocit opravdové svobody, který by každému z nás neměl uniknout. Co myslíte, dokážeme se udržet na této dobré cestě k aktivnímu a k přírodě vstřícnému trávení volného času, nebo nás čeká honba za kvantitou a rychlým ziskem na úkor kvality? Kde je hranice mezi rozvojem a ochranou? Rád si přečtu váš názor.

Publikováno 30. 5. 2026. Zdroj: Tomáš — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.