Maskovaní uličníci: Proč mývalové dobývají srdce i internet

Mývalové jsou nejen mazaní darebáci, ale i nečekaní internetoví sympaťáci. Podíváme se, jak jejich šibalství baví a zároveň překvapuje i u nás v Česku.

„Kdo se bojí, nesmí do lesa,“ říká staré přísloví, ale já bych spíš dodala: kdo se bojí mývala, nechť raději drží popelnice zavřené – neboť tito maskovaní uličníci nás nepřestávají bavit a občas i trochu potrápit svou nezbedností. Na první pohled roztomilí, s tou svojí páskou přes oči, mnozí je označují za přírodního darebáka, jehož šibalství má v internetovém světě další rozměr – mývalové totiž dobývají sociální sítě jednu fotku za druhou a stávají se tak jakousi maskotí skupinou „mazaných zlodějíčků“.

Když jsem narazila na galerii od Bored Panda plnou vtipných fotek mývalů, musela jsem se smát nahlas. Mývalové tam pozujují jako mistři úniku z nejtěsnějších prostor, zvědaví průzkumníci, kteří klidně vylétnou na jídelní stůl nebo rozbalí popelnici jako profík. Jejich výraz v očích často vypadá, jako by říkali: „Čeho se bojíš ty, když já si tu zábavu užívám?“ Není divu, že se stali internetovou senzací – kombinace nezbednosti a nepopiratelného kouzla, které mají nejen malá děcka (a upřímně – i nás dospělé), prostě okupuje meme i feedy.

Přitom mýval není zrovna domácí zvíře u nás v Česku. Přesto se sem občas „zatoulá“ a nejen to – umí nám připomenout, že i v našich zahradách a sklepech číhají zvířecí sousedé, kteří nejsou ani trochu nudní. Kuny, jezevci či leforyto (no dobře, to poslední jsem si vymyslela) jsou sice tradičnějšími obyvateli, ale mýval, kdyby se rozhodl, že chce být sousedem, by si dokázal dobře poradit. Už jsou hlášeny případy, kdy podobně jako kuny dokáží zvířata narušit pořádek ve sklepě, zamíchat mezi naše věci, nebo dělat vlog na zahradě, jen zcela tichou stopou a s vtipem sobě vlastním.

Mývalové mají zvláštní dar – kromě toho, že jsou nezodpovědní darebáci, vypadají i neuvěřitelně roztomile. Je to jako s tím výsměšným pohledem, který ale nejde vzít vážně, protože s tímhle tvarem očí a tou maskou, by jim člověk klidně i odpustil organizované krádeže popcornu v kině nebo tajné noční výpravy k sousedově zahradní tekutince.

Podle mě je na tom něco hypnotického – vidět jejich šikovnost a zvědavost v akci. Malá zvířata, která už nečekají na svolení člověka, že si mohou vylovit cokoliv, co jim zrovna přijde pod ruku. A přitom je to celé tak legrační, až vás to nutí zapomenout na každodenní shon. Tihle šibalové nás vlastně trochu učí: i příroda má své humory a triky a ne vždy jde o nějakou vážnou záhadu nebo nebezpečí, které rodití naši pozornost.

Samozřejmě, že ne všichni jsou nadšení, když jim mýval naruší záhony nebo promění popelnici v chaos. Jsou lidé, kteří tyto tvory považují za škůdce a zdroj problémů, obzvlášť tam, kde mohou přenášet nemoci nebo nechtěně zasahovat do lidského soukromí. Taky představa nočních návštěv plných převalujícího se harampádí není úplně idylická. Ale já si myslím, že s trochou humoru a pochopení můžeme tito „přírodní darebáci“ vnímat jako přítomnost, která naše okolí oživuje – a že vlastně není špatné mít občas po ruce takového malého šibalka, který přinese úsměv, a to i když se nám zrovna možná vysmívá zezadu plotu.

Jak to vidíte vy? Máme se mývalů bát, nebo je brát jako veselou a chytrou součást přírody, která si prostě dělá, co chce? A co třeba pověsit na strom kamerku a sledovat jejich dobrodružství? V každém případě by mne zajímalo, jaké máte vy zkušenosti s těmito maskovanými uličníky – ať už jste je zahlédli u nás doma, nebo někde na výletě. Přiznejme si, že mývalové jsou jedni z mála šibalů, za které si umíme pozvednout svůj obdivný palec. A to přece není málo, ne?

Publikováno 29. 5. 2026. Zdroj: Klára — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.