Za hranicí reality: Proč Backrooms zaujaly i vyděsily generace

Fenomenální internetová legenda o nekonečných chodbách sklízí úspěch u fanoušků hororu i záhad. Ponořme se do jejího tajemného světa a odhalme, co za tím vším stojí.

„Nikdy neopouštějte místnost s žlutými tapetami.“ Tahle poněkud zvláštní rada koluje internetem už léta a možná ji znáte i vy, aniž byste tušili, co se za ní skrývá. Vítejte ve světě Backrooms – tajemném fenoménu, který vás může doslova vtáhnout do nekonečných prázdných kancelářských prostor, kde zářivky hučí nonstop a každý krok zní, jako kdybyste byli sami ve světě, který se nikdy nezmění.

Backrooms nejsou klasickým strašidelným příběhem. Jde o složitou internetovou legendu, která se zrodila na fórech a v diskuzích, aby si postupně získala status moderního mýtu o hranicích reality. Proč nás tak fascinuje prostor, který je zároveň tak obyčejný i absolutně znepokojivý? Na první pohled to může být jenom honem přeběhnout nudnou kancelářskou chodbu, kterou známe z práce, škola či úřadů. Ale když si k tomu přidáte nekonečnost – nekonečné množství místností, které vás nikdy nepustí ven – a zvláštní podivné světlo, stává se z toho něco jako noční můra, na kterou se dobře kouká i o které rádi vyprávíme.

Není těžké pochopit, proč Backrooms rezonují více než jen jako běžný horor. Jedná se totiž o alegorii moderní doby – život plný stereotypů, omezených možností, pocitu uvěznění v rutině, kterou nevidíme a nemůžeme opustit. Tolik lidí dnes zná náladu, kdy se ocitnete v prostoru, kde jste sice fyzicky, ale zároveň vůbec „nežijete“ – ať už je to práce, škola nebo nějaká rutina, co se zdá nekonečná, nepřátelská a bez naděje na změnu. Backrooms nám dávají možnost se tomu postavit jako k jednomu monumentu moderní úzkosti, který zároveň nabádá k tomu, abychom našli cestu ven, byť je možné, že ji nenajdeme nikdy.

Možná jste se setkali i s tím, jak tento fenomén pronikl do videoher, kde hráči procházejí krkolomnými chodbami a snaží se přežít jakési nevysvětlitelné hrozby. Anebo jste slyšeli o nové filmové adaptaci, která právě přichází do kin a slibuje dovést celý zážitek do úplně jiné dimenze. Film totiž coby médium dokáže tu atmosféru chladivé nejistoty, paranoia a ztracenosti přenést hlasitěji než psané příběhy na fórech.

Co je ale na Backrooms nejzajímavější, je právě ten kontrast mezi známým a neznámým. Prostory, které jsou všem povědomé, ale zároveň se v nich ztratíte snadno, protože jejich logika a pravidla vlastně neexistují. Tohle je klíč k jejich síle a popularitě: fantazii nechávají volný prostor, aby si každý představil tu svou vlastní noční můru.

Nemohu si pomoct, ale vnímám Backrooms i jako zrcadlo našich dnešních digitálních komunit. Vznikají a šíří se na internetu, v IRC chatech, streamovaných hrách a na sítích, kde si lidé vyprávějí příběhy, rozplétají záhady nebo jen hledají společné zážitky a odpovědi na otázky, které v reálném světě zůstávají bez odpovědi. V České republice není Backrooms fenomén jen vzdálenou zahraniční kuriozitou – najdeme tady komunitu nadšených hráčů i hororových nadšenců, kteří se do tajemných chodeb ztrácejí spolu a sdílí strach i fascinaci.

Samozřejmě, že existují i ti, kdo si myslí, že vše kolem Backrooms je pouze přehnaná bublina, která technicky ani příběhově nepřináší nic nového. Ostražití kritici tvrdí, že jde o moderní koláž starých hororových klišé a opakování motivu "ztracení v prostoru" bez hlubšího významu. Možná, ale já si myslím, že síla mýtů se nikdy neodvíjí jen od originality, ale především od schopnosti rezonovat s tím, co v nás žije. A pokud vám stačí obyčejná chodba s hlučícími zářivkami, která vás vrhne do stavu lehké paranoie, máte jedinečný zážitek.

Na závěr bych ráda nechala otevřenou otázku, kterou si kladu už nějakou dobu: proč nás tolik přitahuje to, co je na hranici známého a neznámého? Co vlastně hledáme v legendě o místech, která neexistují, ale která jsme schopni si představit tak živě, že se v nich ztratíme? Je to únik? Je to hra s naší myslí? Nebo snad hlubší touha poznat sami sebe v prostředí, které vůbec nedává smysl? Těším se, až mi to řeknete – a klidně mi napište, do jaké "místnosti" Backrooms byste se nejraději vydali (a proč).

Publikováno 28. 5. 2026. Zdroj: Klára — redakce JOPLE

Obsah připravila redakce JOPLE s využitím umělé inteligence na základě uvedených zdrojů.